I ryby mají své dny

Share Button

Po zhruba stovce letos ulovených bolenů, to můj kamarád a rybářský kolega David Koloušek nevydržel a v pátek se vypravil na 200km dlouhou cestu s touhou pokusit se zvýšit si svůj osobák. Dorazil kolem 11 dopoledne, a i přes tropické teploty jsme hned nastoupili do auta a vyrazili směrem k místu, na kterém jsem v minulých vycházkách dokázal vytáhnout i 11 kousků za velmi krátkou dobu. Oba dva jsme na prutu měli stejnou nástrahu, wobler Doiyo Supido75.Stoupli jsme si zhruba 30 metrů od sebe a začali. V duchu jsem prosil svatého Péťu ať berou!

Po pár otočení kličky navijáku kouknu na Davida a padá mi kámen ze srdce, má ohnutý prut. Paráda, v tom mám záběr i já. A tak můžeme po krátkém zdolání na břehu fotit krásný dabl.

DSCN2017

Jenže po počáteční euforii přišla krutá realita. Ryby prostě přestaly brát. Tak jsme zhruba po 2 hodinách usoudili, že nám bude lépe v bazénu na zahradě. Cestou zpátky k autu jsem si ještě hodil a wobler supido vyprovokoval k záběru ještě jednoho bolena.

20140808_134412

„Snad to ráno bude lepší“ pronesl David. Po osvěžující koupeli a drobném občerstvení sedáme k počítači a prohlížíme fotky. Kecáme o rybách, prostě relax. Ještě před spaním mi David pokládá otázku co ráno? Já po zkušenostech z minulých vycházek odpovídám“ buď v klidu“. Ráno stáváme před pátou a jedeme na místa, kde jsem vždy pár ryb ulovil. Jenže něco bylo špatně, ryby neberou. Po opakovaném uklidňování, že to bude lepší. Velim ke změně místa, přejdeme na tutovku. Cestou od auta polemizujeme nad tím, co je jinak co se stalo. Snad to, že je nižší stav vody nebo se po předchozích bouřkách voda vyčistila?, nevíme. Jedno je však jisté. To, na co jsem byl v minulosti zvyklí, je pryč. Přicházíme na místo, které bylo vždy tutovkou, a nic. Ani tady ryby neberou. Znechuceně se vracíme domů. To se musí prolomit, uklidňuju Dejva i sebe. Po obědě zase vyrazíme. Doma jsem na gril hodil mega špízy. Načerpali jsme novou energii a šli znovu na věc. Tentokrát jsme prochytavali metr po metru, jenže ryby prostě neberou. David pochopitelně začíná na mou osobu přenášet jizlivé poznámky tipů“ještě, že jsme na tutovém fleku, to se hned pozná“a pod. Nevím, jsem bezradný. Pak konečně na konci úseku zalovil bolen „dělej pošli to tam“ křičí David, a já přesným hoden posílám wobler do míst kde zalovil. Několikrát cuknu prutem a je tam. Krásný kousek, odhadem 60cm. Pár fotek a pouštíme ho zpátky. 

DSCN1199

Cestou domů nám není moc do řeči. Je až k neuvěření, že se dokázala aktivita ryb změnit v absolutní nezájem. Večer jsme plánovali, že zase posedíme a pokecám, ale Davidovi se najednou udělalo špatně a tak jsme šli brzy do hajan. Oba víme, že ráno máme poslední šanci. Po zazvonění budíku přijde další špatná zpráva „Rádo jdi sám, já celou noc nespal, je mi zle“. Z lítosti, že se tento víkend vůbec nepovedl, odjíždím sám rovnou na to“ tutové místo“. Hned po příchodu jsem na hladině viděl staré známé lovení, a tak posílám wobler s nervozitou do vody. Bum, a je tam. Sahám do kapsy a na mobilní telefon natáčim video, protože to mi Dejv neuvěří. Po chvilce další záběr. To už vypadá na slušnější kousek. Natočím i tohle zdolání bolena 65cm. Během dalších 10 minut, natáčím další dvě zdolání. Po tomto úlovku končím a hlavou se mi honí myšlenka, proč zrovna dnes muselo být Dejvovi špatně. Nějaká vyšší moc, či co? Doma mě v posteli ležící David vítal slovy“nějak brzo, tak co?“Podal jsem mu mobil se slovy „dívej“. Po shlédnutí videí bylo vidět, že se mu ještě přitížilo, pronesl jen“to si dělaj snad srandu ne?!“Ryby nám prostě předvedli, že není každý den posvícení. A ani super nástrahy s nechutenstvím ryb nic nezmůžou.

Za Iron Claw team Radek Šeba