Napínavé mistrovství ČR v přívlači z lodě (2013)

Share Button

Na jaře roku 2013 mě kolega Radek Šeba kontaktoval s nápadem zúčastnit se v rámci Iron Claw teamu mistrovství ČR v přívlači z lodí. Závod se odehrál poslední srpnový víkend v Žernosekách, na staré pískovně spojené průplavem s Labem a druhé kolo na řece. Rozhodnout měla dvě kola, po šesti hodinách lovu.

Po návratu z dovolené jsem věděl, že den D nastal a já nastartoval svého věrného starého druha – VW transportera. Nemusím připomínat, že byl plný rybářských potřeb. Dorazil jsem ve čtvrtek večer, připravili jsme náš člun s motorem a konečně jsem měl možnost seznámit se s budoucím revírem. Všudypřítomný bolení koncert nám dával naději, že můžeme zabodovat naší tajnou zbraní – woblerem Ablet Jerk z dílny firmy Lovec-Rapy. Tento bezlopatkový krasavec již dříve dokázal, že umí na tak tajemnou rybu zapůsobit.

Naše plavidlo

Naše plavidlo

Při přípravě nástrah jsme potěšili nejednoho rybáře a zejména guru přívlače z lodě – Honzu Pánka, který naše snažení okomentoval slovy: „Děláte mi radost, chlapci, tady jste s woblery bez šance“. My věděli svoje a oba dva jsme spolkli odpověď s myšlenkou, že výsledek bude mluvit sám za sebe.

Trénink

Konečně! Přišel trénink, a po nutné dávce vyhlášeného vína, které nám umožnilo usnout, jsme seděli v lodi. Vydali jsme se vyzkoušet, jak budou boleni na woblera reagovat. Bylo slunečné počasí, voda se silným zeleným zákalem od sinic, a hlavně, všude jsme slyšeli typické šplouchance. Prohazovali jsme rychle vedenou nástrahou ta nejlepší místa. Voda kolem nás se vařila od lovících predátorů a úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Během hodiny jsme nachytali asi 5 těchto stříbrných torpéd a mnoho záběrů jsme neproměnili. Žasnul jsem nad tím, jak neuvěřitelnou zbraň jsem držel v rukách: Ablet Jerk, 5 cm dlouhý, asi 3,5 g těžký. Bylo třeba ho superrychle vláčet a neustále drobně škubat prutem. Nástraha připomínala pohybem zmatenou rybku a závar na hladině vždy dal znamení, že jsme přelstili dalšího bolena. Po tomto koncertu jsme se dohodli, že nemá cenu učit ryby, čím je budeme v neděli chytat, a rozhodli jsme se jet na Labe. Z řeky jsme měli strach, protože zde nelovili boleni tak jako na pískovně. Bylo třeba ryby hledat a vymyslet strategii na sobotní závod. Tak jak jsem čekal, tápali jsme. Okouni na mikro nástrahy reagovali sporadicky. Chytili jsme pár tloušťů a já se zoufale díval na Radka, co zítra vymyslíme.

Závod – řeka

Pomohlo opět víno a večerní porada. Vzhledem k tomu, že se počítala váha ryby a já jsem v životě nachytal mnoho tloušťů, byla taktika nakonec jasná a vycházela z mého poznání tlouští přívlače. Tak tedy, naše cílová ryba se ráda zdržuje v blízkosti břehů. Kamenitých i zarostlých. Miluje proud a je plachá. Z této rovnice vyšla jen jedna strategie: Budeme chytat z lodi zhruba 15 metrů od břehu, nechávat se unášet proudem, abychom měnili místa a dráždili nové a nové tlouštíky. Nástraha? Tloušťobijec Humpy ve velikosti 4 cm a barvě modrobílé, tzv. bílý duch, který je fenomén, na mnohé ryby. Pro pestrost jsem se domluvil s Radkem, že bude chytat na rotačku.

Na stojaté vodě byla se naše taktika opírala o lov bolenů.

Na stojaté vodě byla se naše taktika opírala o lov bolenů.

V den závodu jsme se vydali na místo, o kterém Radek věděl, že je plné tloušťů. Bohužel se rozhodl porušit taktiku. Nemohl jsem ho donutit chytat na třpytku, a tak se na našich prutech ocitl 2x wobler Humpy v barvě bílomodré a modré. Opatrně jsme prohazovali břeh a pomalu vláčeli. Minuty utíkaly a stále nic. Nervozita nám ubírala úsměv na rtech. Ryby neberou, nebo co? Opouštěla nás víra v naše schopnosti.

Konečně! Záběr. První tloušť se nechal zlákat a já ho táhl k lodi. Měl zhruba čtvrt kila a já se těšil na první bodovanou rybu. Bohužel, než stačil Ráďa vytáhnout podběrák, byla ryba ta tam. Nebudu zde rozepisovat barvité výrazy, jimiž jsem vysvětloval parťákovi, jak je důležité rychle podebírat, nicméně od této chvíle jsme již každou rybu podebrali.

Naše taktika vycházela. Přesnými hody jsme z bezpečné vzdálenosti prohazovali břeh. Bylo třeba házet několik centimetrů od břehu. Moc nám pomáhal vesly rozhodčí, přítomný přímo na lodi – Láďa, kterému jsem z nějakého důvodu neřekl jinak než Karle. Karlovi to nevadilo a hezky se na nás usmíval a fandil. Za celé 2 dny pronesl zhruba dvě věty a většinou z jeho úst vycházelo nám tak dobře známé: „Hmmm“. A to dokonce i během telefonátů. Při hovoru s konkurenčním týmem dokonce nezaznělo žádné jiné slovo, až jsme se začali obávat kódového šifrování tohoto citoslovce. Např. jednou hmm znamená třpytka, dvakrát hmmm zase wobler.

Poctivě šluknutá nástraha

Poctivě šluknutá nástraha

„Davide, pojďme to vyzkoušet k těm betonovým pilotům,“ vytrhl mě ze závodní letargie Radek, „mohlo by tam něco být“. „Ok, Ráďo, jedeme,“ řekl jsem a Karel nasměroval loď hezky bokem. Koukám na Radka a vidím, že má záběr. Něco nadvakrát zaútočilo na jeho woblera a hned uhánělo do bezpečně hloubky. Ultralight prut a vlasec 0,12 mm. Ideální kombinace na velikána řeky. Smotal jsem prut a s vystrašeným výrazem sledoval počínání kolegy.

Vidím ohnutý prut k prasknutí, ještě vystrašenějšího Radka a Karla s úsměvem, který ho nikdy neopouští. „Opatrně, opatrně, to dáme, Radku!“ Kříčím a sám tomu nevěřím. Ryba si s náma dělá, co chce, a my bezmocně unášeni řekou doufáme v zázrak. Ryba je přilepená ke dnu a snaha o její zvednutí je marná. Nyní nepochybujeme, že máme sumce, a proto se rozhodujeme k zoufalému činu. Pokusíme se dravce silou vyzvednout k lodi. A jde to! Metr za metrem získáváme převahu a pod lodí se vyvalí spousta bublin. „Metrový bolen a za hubu,“ vykřikne Radek a v té chvíli se ryba vypíná. Vidím zoufalství a zklamání v očích Radka. Je nám do breku. Po patnáctiminutovém zápase trofejní bolen vyhrál a my jsme bez bodů a s velkou časovou ztrátou. Karel komentuje celou situaci slovy: „Hmmm“.

jdeme na to

Jdeme na to

Nezahazujeme flintu do žita a jdeme se prát dál. Prohazujeme břehy a Humpy  dělá zázraky. Pravidelně se nám daří chytat tlouště kolem 250 g. Po šesti hodinách tokového chytání, kdy zbývá do konce závodu něco kolem osmi minut, navrhuji jet prochytat druhý břeh, který je zarostlý a je tam mnoho nádherných míst se spadlými stromy. A právě v jednom takovém místě přichází druhá infarktová situace. Radek pět minut před koncem zapřahuje rybu, která nás opět vyváží směrem na volnou vodu a my bezmocně sledujeme ubíhající čas. Ať děláme, co děláme, vytahujeme na Humpyho sumce 70 cm a 2 kg až pět minut po konci závodu. Sumec by nás katapultoval na absolutní vítěze prvního kola. S třesoucíma se rukama a náladou pod psa dojíždíme k molu, kde dáváme znechuceně interview.

Sumec chycený po konci závodu.

Sumec chycený po konci závodu

Závod – jezero

Druhý den závodu přináší pro nás mnohem nadějnější místo. Máme přeci natrénováno na Ablet Jerka a víme, že nachytáme mraky bolenů. Ale víte, jak je to na rybách. Na rozdíl od pátečního tréninku se podmínky diametrálně liší. Místo sluníčka mraky, zima, vítr. A voda, zakalená od sinic, je čistá. Boleni skoro neloví a my stojíme před závažným rozhodnutím. Jít na velkou rybu a riskovat ztrátu celého kola, nebo se snažit o okouna? Po hodině objíždění okounových míst s minimem úspěchu beru odpovědnost na sebe a rozhoduji: „Jedeme do bolení zátoky, kašleme na okouny.“ Radek vše komentuje strohou větou: „A je ti jasné, že je to tvoje poslední rozhodnutí?“

Jsme nervózní, po 2 hodinách lovu žádný výsledek, boleni neberou, nevíme, jak chytají ostatní lodě. Stále nic. Prosím svatého Petra o zázrak, ale přesto věřím, že máme správnou taktiku. Všechno, nebo nic. A konečně, ve chvíli, kdy k nám přijíždějí Vydry (rybářská televize), zapřahuji tolik očekávaného bolena! S třesoucí rukou s ním zápolím a očima ho nutím vlézt do podběráku. Je to silná ryba, která nám nechce rozhodně zapsat body a před kamerou předvádí doslova divy. Ale Radek se naučil mistrně podebírat a za 5 minut máme v lodi krasavce 60 cm a 2 kg. Jsme nadšeni. Tak velkého jsme nechytili ani při tréninku. Skáčeme radostí jako šílení, objímáme se a Karel dostal dokonce pusu. Aby toho nebylo málo, po pěti minutách přidávám dalšího bolínka okolo 45 cm, který neodolal fenomenálnímu jerku v barvě oranžovo-stříbrné. Jsme nadšeni. Do konce závodu bez přestání hážeme, ale docilujeme jen několika promarněných záběrů.

David v akci

David v akci

Co dodat více? Taktika, nástrahy, souhra týmu. To vše vedlo k nádhernému celkovému třetímu místu, ale protože první místo vyhrál mistr světa z Polska (J. Gorny, G. Zarebski), umisťujeme se v rámci ČR na krásném druhém místě hned za týmem Zlatá rybka (J. Horký, M. Brada), který ulovil nejtěžší rybu závodu (candát 3,14 kg).

David Koloušek