Zahájení 2018

Share Button

Rybáři, rybářky, přátelé od vody!

Zahájení dravců je pro většinu z nás svátkem tak velikým, že si kvůli němu bereme dovolenou, celé noci nespíme a připravujeme nástrahy, a když pak konečně přijde den D a hodina H býváme celý v očekávání toho, co přijde nejen s prvními hody do vody, ale vlastně tím startujeme celou sezonu a tak nějak doufáme a věříme, že třeba letos se opět povede posunout nějaký ten osobní rekord.

Letos tomu samozřejmě nebylo jinak. V pátek ráno utíkám z práce, jak nejdříve to jde, sedám do auta, kde už se válí hromada tašek a prutů a pouštím se vstříc Lipenské přehradě.  Hned za Prahou se dostávám do kolony a cesta moc neutíká… Co čekat v pátek odpoledne? Ač bývám tvor klidný a krotký, někteří spoluobčané mě svými řidičskými schopnostmi dokáží mírně zvednout tepovou frekvenci, ladím proto klidnou českou stanici a upadám do úvah a představ, jaké to zítra bude a s jakou nástrahou začnu.

V Českých Budějovicích se potkáváme s Davidem a jeho synkem Kubou. Na nic nečekáme a jedeme rovnou na místo. Po příjezdu není času nazbyt. Vyndáváme nový člun a společně spekulujeme kam, který díl asi patří. Nakonec se vše daří k naší spokojenosti a my se pomalým tempem blížíme k jachtě, která bude na víkend naším domovem. Tím však práce zdaleka nekončí, je třeba přichystat rybařinu, naučit se s novým echolotem a dopilovat spoustu drobností. Uleháme poměrně pozdě s tím, že zítra vstaneme nějak brzy.

Vstáváme v 5 ráno a po krátké snídani a poradě skáčeme do člunu. Já se chápu kormidla a vyrážíme! Máme před sebou víc než hodinu dlouhou cestu a tak není času nazbyt. Při příjezdu na osvědčená místa se potkáváme ještě s kamarádem Honzou, který si přijel zachytat na kajaku. Vypínáme motor a jdeme na ně!

Všichni tři začínáme s nástrahou Slim Jim 10 cm. První dostávám záběr já, ale neproměňuji. Hned záhy bere Davidovi, ale i on seká do prázdna. Nevadí, hlavně že tu jsou! Pokračujeme v lovu, když se náhle ozve tolik známé slovo „mám!“ A David vytahuje první rybu sezony. Je to krásný okoun. Ani ho neměříme, jen fotku a zase plave ve vodě.  Ač máme ještě záběry, nedaří se nám už nic chytit a tak přejíždíme na jiné místo. Je tu série zlomů, mělčin i pořádných děr. No dobrému terénu odpovídá také počet lodí je jich tu víc než deset. Pochytáváme dno, ale bez úspěchu. Nakonec se nám s Davidem daří každému jeden neproměněný záběr a to je vše. Nemá smysl někde vyčkávat, jedeme dál.

Asi se sluší říct, že sem na letošní zahájení nejel s cílem nalovit milion velkých ryb, ale užít si pohodu na lodi a ulovit si aspoň nějakého pěkného okouna. Proto beru strategii tentokrát do svých rukou a mířím ke břehu. V těchto místech by se měli skrývat spousty větví a starých pařezů. Ideální místo pro ryby. Nasazuji wobler Doiyo Yuragu Hiratai 52 v barvě okouna. Do kořenových polí skvělý wobler, potopí se cca do 80 cm, kde už ho ryba vidí a utočí na něj, ale zároveň uváznete jen velmi zřídka. Záběr na sebe nenechá dlouho čekat a na vzduch se podívá pár malých okounů. Kuba zatím zkouší rotačku a David nasadil velký vobler Supai se slovy „Tady musí být štika!“ Já se rozhoduji pro změnu, už mě nebaví chytat ryby okolo 25 cm a chtěl bych také něco většího. Měním tedy na Wobler Doiyo Nintai Ukabu 52 v bílé barvě. A změna přináší ovoce po pár hodech!

Kotvíme na místě, kde pařezy sahají místy až nad vodu, i přes to, je tu 2,5 m vody. Po pár hodech přichází rána do prutu a začíná krásný souboj. Konečně přichází řada i na podběrák. A už se nám v lodi mrská krásný okoun. Ke 40 cm mu chybí jen maličko! V té chvíle adrenalinu a napětí se Kubovi daří zamotat prut. David mu pomáhá s rozmotáváním a tak laškovně prohlašuji „koukej, jak vyndám dalšího“. A on na druhý hod opravdu přichází! Z úplně stejného místa. Opět rána do prutu a tak přímo ke dnu. I on však svůj souboj prohrává a končí v síťce podběráku. Metr ukazuje o centimetr víc než u předchozího krasavce! Sem nadšen a spokojen. Svůj cíl jsem splnil, ale den ještě nekončí. Okounů je tu spousta, ale chytáme už jen dorostence. Nakonec se daří jeden okoun i Kubovi, který je nadšený. Trochu se smutkem vzpomínám, jak sem se i já jako malý radoval z každé ulovené ryby a jak člověk postupem času zanevře na malé ryby a opravdovou radost má převážně z těch velkých.  Zvedáme kotvu a necháváme se větrem unášet. Oba kluci si ode mne půjčují stejný wobler. Mají štěstí, mám přesně tři. Ale dnes jim opravdu chutná, víc, než cokoli jiného. Koukám po krajině a najednou vidím, jak se Davidovi ohýbá prut, jako by měl vázku, seká a začíná pořádný souboj. Máme převážně pruty na UL vláčku. Ryba se drží u dna a na světlo světa se jí nechce. Bere si několik metrů šňůry, ale David je zkušeným lovcem a rybu vodí, jako opravdový profesionál. Po pár minutách se nám u lodi objeví krásná štika, ale ještě není dobojováno, sbírá síly do krásného skoku, kterým jen těsně o několik cm míjí špičku lodi a Kubu, který na ní sedí. Chvilička nervozity při podebírání a už můžeme fotit. Davida samozřejmě z legrace osočuji, že by beze mě opět nic nechytil, že i wobler sem mu musel půjčit, ale štiku mu moc přeji. Zanedlouho po tom dostávám záběr i já a vytahuji o poznání menší štičku, ale co, je to štika a to se počítá!  Pomalu se vracíme k jachtě, máme toho po celém dnu dost a těšíme se všichni do spacáků.

V neděli vstáváme opět brzy ráno a jdeme na ně! Plán na dnešní den je jasný, je třeba chytit candáta.  Ale těm se brát nechce.  Začínáme těsně u jachty. Po nějakém čase a několika ťuknutích má David pořádný záběr a zdolává další štiku. Královna vod zabrala na Slim jima v zelené barvě. Tak vida, aspoň dnes nejsme úplně bez ryby. Pomalu projíždíme okolo břehu a prochytáváme každé zajímavé místo. Odměnou je nám sem tam nějaký okoun. Nakonec dorážíme na místo kde je opět ideální hloubka na okouny, je zde také molo a tak nasazuji včerejšího úspěšného woblera. Hned prvním hodem dostávám okouna.  David s Kubou převazují na 7cm Slim jimy. Oba hned dostávají záběr. Po pár minutách Kuba vytahuje krásného cca 30cm okouna. Má obrovskou radost a my s ním. Dnes se ukazuje Slim jim účinnější než wobler, převazuji tedy také a i já chytám jednoho pěkného okouna a několik menších.  Několik záběrů mi přišlo i pod lodí, tak zkouším vertikální přívlač a 5 minut před tím, než musíme odjet, dostávám malého candáta! Ano! Mise je splněná, mám celé trio a můžu jet domu.  Nástrahy jak od Iron Claw tak od Doiya opět ukázaly svoje kvality! Teď už jen vše naskládat do auta a hurá domů.

      

Zažil jsem asi jedno z nejhezčích zahájení vůbec. Bylo krásné počasí, ryby relativně při chuti a byl jsem ve společnosti skvělých kamarádů.

Přeji, přátelé i Vám spoustu krásných chvil v letošní sezoně dravců, ať si každý z vás letos zvýší osobní rekord a potěší se spoustou krásných ryb, ať vám vychází počasí a vaši rybářští parťáci ať mají co nejvíc času, protože s kým jiným bychom pak svoje zážitky v zimě při pivu diskutovali? 

Petrův Zdar David Roas Štrunc