Zahájení pstruhové sezony 2018 – 1. část

Share Button

Milé rybářky, milí rybáři, přátelé od vody.

Jako pro spoustu z vás i pro mě je 16. duben magickým datem, které považuji za svátek tak vznešený, že jej přirovnávám k druhým vánocům.  Bohužel z chytání na mém oblíbeném revíru nic nebylo, neboť díky dlouhé zimě se průměrná výška hladiny pohybovala metr, až metr a půl nad standartní hranicí a nemělo tedy smysl se zde o cokoli pokoušet. Přejel jsem tedy na revíry poměrně nedaleké, ale zažil jsem zde jen zklamání. Navíc bylo celý den ošklivo a dost foukalo. Je pravda, že se mi podařilo ulovit pár malých ryb, všechny do 20 cm, ale zbytek dne sem se na nádržích s pstruhovým režimem bavil chytáním kaprů na mouchu. Jak sem se později dozvěděl od porybného, tato MO nenasadila na zahájení žádné ryby, jen něco málo sivenů od 10 do 15 cm.

Po tomto zklamání sem se pstruhovým vodám chvíli vyhýbal, ale při jedné nedělní rybářské výpravě, jsme se shodou různých okolností dostali na jeden pstruhový potok, nedaleko Prahy. Byl jsem mile překvapen zastoupením pstruha obecného. Nejen, že jich zde bylo poměrně dost, ale také dosahovali velikostí okolo 30-35 cm.  Eva, kterou chytat teprve postupně učím, si zde ulovila prvního pstruha obecného a byla na něj náležitě pyšná. Mě se za cca 2 hodinovou vycházku podařilo těchto krasavců ulovit kolem 15 kusů.

Ale i přes to všechno mě to táhlo na Šumavu, k mým oblíbeným místům, za divokostí opravdové řeky a krásami přírody téměř bez lidí. Termín nebylo těžké dlouho řešit. Úterý 8. 5. je svátek, v pondělí si vezmeme dovolenou a jedeme na 4 dny. Plán byl tedy jasný, dovolená nám oběma v práci prošla a tak jsme ještě trávili poslední dny před odjezdem dovazováním mušek, rovnáním woblerů, plandavek a gum v krabičkách, až přišel den D a my téměř po obědě vyrazili směr Jihozápad.  Cesta Prahou byla jako každý pátek za trest, ale díky brzkému odjezdu jsme i to zvládli poměrně rychle a po nájezdu na dálnici už nás nemohlo nic zastavit.

K vodě jsme dojeli v podvečer, ale i tak nám zbývala ještě hodinka světla. V plánu bylo dnes jen muškařit, přívlač přijde na řadu až další dny. Pruty jsme měli navázané téměř hned a už jsme se hnali k vodě, jak jen nám to vysoké broďáky dovolovaly. 

Konečně u vody. Ještě dát daň vodě, neboť tohle je pro mě to pravé zahájení. Malou lahvinku s ohnivou vodou jsem žel nechal v autě, musí stačit pivo, snad mi to ryby odpustí. Nacpávám si dýmku a usazuji se na jezu, abych přečetl vodu a vybral ideální postup. Eva mezi tím už stojí pod jezem a prohazuje proud nymfou. Její snažení jí záhy přináší dorostence pstruha potočního.  Já brodím na konec tůně a na suchou se mi daří ulovit několik malých lipánků a pstruhů potočních, za chvíli však už téměř nevidíme a vracíme se na místo, kde chceme po zbytek naší výpravy tábořit.  Večer je plný zážitků, dobrého pití a jídla.

V sobotu odpoledne máme ještě nějaké rodinné povinnosti, a proto nám na ryby zbývá jen dopoledne. To trávíme pouze u jezu a chytáme zde jen pár menších ryb. Daří se mi také ulovit dva pstruhy duhové. Pak musíme od vody, ale už plánujeme další den.

V neděli vstáváme co nejdříve, vaříme rychlé kafe, házíme do sebe snídani a jdeme na ně.  Dnes je den přívlače a já sem zvědavý co přinese. Vzhledem ke stále lehce zvednuté hladině mám pocit, že by to mohlo být konečně to pravé.  Mám letos úplně nový ultra light prut Shüma, který sem si kupoval právě na pstruhové vody. Má měkoučkou špičku a tvrdší tělo což zaručuje skvělou práci s gumou, ale i s malým woblerem nebo třpytkou, na rozdíl od mého nového prutu UL High-V, který sem si koupit speciálně na chytání okounů na gumu. Naviják jsem použil High-V 1000 na kterém už mám namotáno 300 m vlasce Iron Claw Pure Contact Mono Line. Evě, jakožto něžnému stvoření sem se snažil rybařinu sladit do dámských barev a nakupoval až po konzultacích. J Nakonec jsme vybrali prut ODO Stick, který odpovídal mým nárokům na UL přívlač jak na pstruhových, tak mimo pstruhových vodách a Evině nároku na barvu a vzhled. Doplnili jsme ho navijákem Yujin 2000.

Eva začíná den s muškařským prutem, já se hned chopím přívlačáku a brodím na druhou stranu podjezí. Přichází největší dilema a to, jakou nástrahu použít do začátku. Prohrabuji se krabičkou, až se nakonec rozhodnu pro wobler Doiyo Kobito 32 v zelené barvě. Naproti přes jez sedí jakýsi mladík a vláčí celou dobu, co si připravuju prut, ale zatím nic nechytl, tak si nedělám velké naděje. Prvním hodem mířím přímo pod jez. Wobler dopadá na hladinu a s prvním otočením kličky navijáku se noří do chladné, průzračné vody. Plnými doušky si užívám krásné, sluncem zalité ráno na rybách, ale moje tušení se jeví jako pravdivé, s prvním náhozem sem bez jediného kontaktu. Druhým hodem posílám nástrahu na hranici proudu a tišiny. Pár otoček navijáku a přichází nekompromisní rána do prutu. JE TAM! Teď jen hezky pomalu, ať se něco nepokazí. Není to velká ryba, ale je letos první na vláčecím prutu a rozhodně za těch pár dní zatím největší. U nohou se mi vynořuje krásný pstruh obecný. Rychle udělat fotku, pusu na rozloučenou a už může zas upalovat do podjezí. Říkám si, jak nám to ten den pěkně začíná, a nahazuji do stejného místa. BUM! Další razantní záběr a už mám na prutu dalšího dorostence. Výběr wobleru se mi tentokrát opravdu povedl. Na bezprotihrotém trojháčku ryba většinou drží jen na napnutém vlasci, jakmile člověk povolí, ryba se osvobodí. Proto není problém malého potočáka hned u nohou vyháčkovat a nechat ho, s prosbou ať pošle tátu, opět odplout na jeho původní místo. Mladík naproti se nervózně ošívá a dívá se po mně. Eva mezitím vzdala boj s muškařskou šňůrou a připojuje se ke mně s vláčecím prutem. Po chvíli vybírání nasazuje ten samý wobler v barvě přírodního okouna. Pár náhozů se nic neděje a právě, když už přemýšlím o změně strategie, přichází mi přímo v podjezí další záběr. Koutkem oka stíhám sledovat, že si lidé naproti včetně mladíka rybáře berou dalekohledy a sledují mě s vražedným výrazem. Tak nějak je mi jasné, že budu muset odejít po tomto břehu. Nicméně soustředím se převážně na rybu, zatím se drží v proudu a nechce se jí ven. Na 0,14mm vlasci si člověk nemůže úplně vyskakovat a tak nespěchám. Eva mi zatím vyklidila pole, kdyby se náhodou ryba rozhodla jet po proudu. Netrvá to příliš dlouho a v podběráku mi končí krásný pstruh duhový. Opět následuje rychlé focení a pokračujeme v lovu.

A příště si povíme o tom, jak sem vlastní blbostí utrhl wobler, ulovit krásného pstruha obecného a také jak sem se koupal v brodících kalhotách.

Petrův zdar … David Roas Štrunc