Zahájení pstruhové sezony 2018 – 2. část

Share Button

Evu pouštím na své místo a přesouvám se níže po proudu. Ihned dostává záběr, ryba jí však bohužel padá. Mě se za woblerem přijel podívat nádherný pstruh potoční, ale jakmile si mě všiml, pádil zpět do hlubin. Nevadí, přijde jiný. Eva opět zdolává rybu, ale opět se jí při souboji pouští.  Dva hody poté mi bere ten velký potočák, který se na mě před chvílí přijel jen podívat, krásný souboj, skáče nad hladinu a předvádí jeden přemet za druhý, odhaduji ho na 35+, už ho mám skoro u nohou… výskok a je pryč. Je mi trochu líto, že sem si ho nemohl vyfotit, byla to krásná ryba, ale tentokrát byla lepší než já, snad tu na mě počká do příště.

 

Záběry pomalu ustávají, ryby už jsou nejspíš rozplašené. Zkoušíme ještě chvíli muškařit, ale přívlač se v této tůni ukázala, jako jasný výhra. Woblery chodí skvěle i přes rozdílné proudění pod jezem. Domorodci z druhé strany, kteří ještě před chvílí vypadali, že pokud si dovolíme po tolika ulovených rybách přebrodit řeku k nim, hrozí nám minimálně utopení, se pomalu chystají k odchodu a tak i my, můžeme přemýšlet o změně místa. Nemám tak úplně rád chytání ve městech, ale bývá to místo, kam se sype nejvíce ryb. Vracíme se tedy k autu a přejíždíme na jinou lokalitu. Chvíli jsem přemýšlel, že bychom mohli přímo do města, ale nakonec volím zlatou střední cestu a jedeme těsně pod město, kde je ještě většinou dost lidí, ale už zde není tolik domů.  Vyskakujeme z auta, mlčky, nacvičeným pohybem si každý vytahujeme z auta svoje pruty a už zas rychle k vodě.  Pomalu jdeme s proudem a nic se neděje. Prohazuji táhlý proud, ale bez úspěchu. Pomalu se blížíme k dráze pro kajaky. Je tu spoustu vracáků, tůněk a proudů. Koukám, kde bude nejlepší začít, když tu přichází rána do prutu, výskok a ryba je pryč… příliš pozdě si nadávat za tu chvilku nepozornosti, to už se nesmí opakovat. Soustředím se opět na lov. Pomalu se dostávám k první tůni v dráze. Nahazuji až ke břehu. Na rozhraní tišiny a proudu se wobler zastavuje a pak zase normálně pokračuje. Že by jen změna proudění, klacek nebo snad ryba?

Druhý pokus, nához do stejného místa, na rozhraní na půl sekundy zastavím, BUM a nad vodu vyskakuje právě přelstěný pstruh duhový. Není to žádný obr, spíše bych řekl drobek, ale v silném proudu není lehké ho zdolat.  Ihned využívá blízkosti peřeje a mizí v ní. Chvíli se přetahujeme, nakonec však vyhrávám. Probíhá rychlé focení a dostává svobodu. Na svoje místo pouštím Evu a já sestupuji kousek po proudu. Vypadá to však, že ryby stojí jen v té jedné tůni. Eva po chvíli zasekává rybu a vodí jí v proudu. Ani jeden se nechce vzdát. Je to krásná podívaná, pstruh vyskakuje nad hladinu, jezdí z proudu do tišiny, ale není mu to nic platné. Nakonec i on končí v podběráku a Eva se celá šťastná může pochlubit prvním pstruhem duhovým. Vracím se opět proti proudu a snažím se nahazovat těsně podél hladiny, všude tu visí lanka a branky pro vodáky.  Na konci tůně sem uviděl sebrání, je to dost daleko, ale vidět sebrat rybu, to nenechá asi žádného rybáře v klidu. A přesně to byla ta chyba, posílám wobler dál a tím pádem musím i trochu výš. A už se houpe na jednom z lanek. Ani pokus o opatrné přehoupnutí nebyl nic platný, wobler trhám a se smutkem v duši kráčím na břeh… Mám pocit, že teď už nemůžu nic chytit, tohle byl přeci ten, na který dnes celý den brali. Slibuju si, že jak přijedu domu, hned si objednám rovnou 3. Další přírodní wobler tohoto typu má na prutu Eva, volím tedy okouna ve světlém provedení. Ve vodě oproti minulému hodně svítí, ale třeba bude fungovat. Eva mezitím zdolává dalšího duháka.

Stoupám si kousek pod ní a ze stejné tůně i já ještě vytahuji pár ryb. Pak vše ustává. Pokračuji po tůňce níž. Nahazuji na její úplný konec asi 2 cm od břehu a začínám přitahovat. Mohlo to být 2 otočky navijáku stejně jako dvacet, ale zdálo se to jako mžik, přichází rána do prutu, nekompromisní tah rovnou do nejsilnějšího proudu. Překvapením sebou trhnu a pro jistotu lehce povoluji brzdu. Takový tah sem dnes ještě necítil. Ryba má sílu a zkušeně se drží v největším proudu. Abych ji nemusel táhnout proti proudu, pomalu s ní scházím dolů, dokud ji nedostanu do mnohem méně proudného úseku. V tom se pod hladinou zablýskne zlaté tělo a hned je jasno, s kým mám tu čest, letos asi největší potočák. Ale ještě není vyhráno, přichází řada výskoků a úprku zpět do proudu. Nakonec se mi však daří rybu stočit zpět a záhy už těžce oddychuje v podběráku. Při focení se ani moc nemrská, jako by tušila, že jí u mě nic nehrozí. Pusu na rozloučenou a pouštím místního krále spět do jeho teritoria.  

Usedám na břeh a i já ztěžka oddychuji. Nacpu si dýmku, v hlavě si přehrávám celý souboj ještě jednou a pak znovu a při tom se koukám na svou milou, jak prohazuje protější tůň a vyndává z ní krásného duháka. Ale to už by pro dnešek stačilo, pomalu se šeří, oba jsme unavení a tak velím k taktickému ústupu zpět na tábořiště. Přeci jen mě tam čeká pivo a pečený hermelín a na to se těším celý den!

Je před námi poslední den lovu. Ráno budím Evu šťucháním se slovy „vstávej, jdeme na ryby“. Bohužel to na ní nemá takový vliv, jako na mě a místo odpovědi se mi dostává jen rozespalé mručení. No co už, vylezu ven a aspoň připravím věci. Eva po nedlouhé době ze stanu také vylézá a po snídani jedeme zas na ně. Pro mě je po včerejšku volba jasná, beru do ruky přívlačový prut. Eva si chce ulovit duháka na mouchu a má v plánu to dnes zkoušet celý den. Vyndávám svou tajnou zbraň, kterou sem si záměrně šetřil až na dnešní den. Pořídil sem si těsně před odjezdem plandavku od konceptu Iron Trout Spotted Spoon. Je sice koncipovaná na stojaté vody, ale v koncových úsecích tůní ji dost věřím.

Vyskakujeme z auta a jdeme rovnou na ně. Potřeba povídání a prostojů už je za těch několik dní pryč a je z nás skvěle sehraný tým. Hned na první nához dostávám záběr, ale ryba mi padá. Eva bojuje s krásným duhákem v podjezí. Dvanáctka vlasec však neskýtá moc možností a ryba ji proto nakonec vjíždí do vázky… Nevím co je smutnější, jestli přijít o vlastní rybu nebo koukat na někoho kdo o ni přišel. Snažím se ji povzbudit tím, že jich tu určitě bude víc a věnuji se dál vláčce. Plandavka chodí přesně tak jak sem si myslel. V proudech vyjíždí hodně k hladině, ale v klidnějších úsecích pracuje skvěle. Nejvíce záběrů mi přichází při poškubávání. Chytám několik duháků a jednoho malého potočáka. S nástrahou sem opět naprosto spokojen a sám sebe se ptám, proč sem tak dlouho přívlač na pstruhovkách nechytal. Pak přichází osudové rozhodnutí, že přebrodím na druhou stranu… Znáte to, už jste se roky v broďákách necvakli a tak si začínáte dost věřit, sem tam do vody i skočíte… No jenže tahle řeka byla stále trochu zvednutá a plná velkých, kluzkých kamenů a tak se stalo, že sem se přibližně po 5 letech zase jednou posadil do vody a úplně všechno namočil. Nejsem tvor, který by zmatkoval a tak sem se z vody jen zvedl, v hlavě sem si o sobě říkal různá neslušná slůvka, ale došel sem ke břehu a rychle začal jednat. První telefon, baterka ven, hned potom rozložit povolenky, dýmka, tabák, peněženka, až sem se divil, co všechno mám po kapsách.

Nejsem ale žádný srab co by se vyděsil trochou vody a tak nechávám vše sušit a s prutem brodím opět do řeky a lovím další duháky, potočáky a dokonce i jednoho sivena. Od vody tentokrát odcházíme trochu dřív, abychom stihli ještě v tábořišti vše poklidit. Zítra nás čeká výlet podél vydry a pak zase zpět domů, do práce, do školy a za starostmi, ale na těchto pár dní asi dlouho nezapomenu a Eva? Vždyť to bylo její první zahájení a její první duhák, jak by mohla zapomenout? Tak i vám přeji spoustu krásných zážitků při lovu pstruhů, ať vám nástrahy šlapou aspoň jako mně a ať se nevykoupete jako já!

Petrův zdar David Roas Štrunc